Můj deníček 2013

-------------------------------------------------------

20.10.2013 Polepšovna nebyla - samostudium

... dnes polepšovna nebyla, páníček vyhlásil samostudium, 5. lekce se odkládá .. Cepoval mě venku při prochajdách a to by teprve profesorka čubrněla jak mi to šlo !! Já nevím, asi mě v té polepšovně rozptylují cvičící studentky ... když ony mi tak voní .. !!! No a proto se nemohu soustředit, ale to profesorka prostě nechápe ..

13.10.2013 Polepšovna - 4.lekce - Růženka

A byla tu zase neděle, návštěva polepšovny po čtvrté. Páníček mi v autě říkal, že se praštil do kolena a že neví, jak tam se mnou bude dneska běhat, protože ho to nějak pobolívá. No jo, to já když se chystám do polepšovny, to mě už předem bolí celý jezevčík. .. Dorazili jsme zase dřív. S radostí jsem vyskočil z auta a běžel k nějaké paničce, která tu také čekala na výuku začátečníků. Pohladila mě a já hledal pejska, který k ní patří. .. Najednou jsem jí uviděl ! Nebudete tomu věřit, v autě za oknem vykukovala. Jo, hrubosrstá jezevčice Růženka ! Holka, .. jůůůů, konečně naše holka ! Panička jí pustila z auta a tak jsme se očuchávali, kousali a zase očuchávali, jůůů, to jsme si spolu pohráli. Paráda..., byla sice větší než já, panička pravila, že jsou standard, ale to mi vůbec nevadilo. Růženka byla také nadšená, že mě vidí a tak to čekání na zazvonění krásně uteklo. Ne moc způsobně jsme nakráčeli do šatny. Já koukám, objevil se tu Bad a další kámoši, s kterýma jsem se v minulých hodinách na cvičišti potkával, tak říkám, Růženko, něco je tu špatně. Pak jsem se dozvěděl, že naše skupina postoupila do pokročilých, protože tu byli už po páté a ti měli školu už od jedné. Mně to nevadilo, měl jsem tu kámošku, tak jsem stejně chtěl být s ní.

Naběhli jsme na louku a hned to začalo " k noze, Bene, k noze " a po celém cvičišti bylo slyšet jen a jen " k noze". Vím co je " k noze", tak jsem páníčka táhl směrem k profesorce a hlavně za Růženkou. Profesorka zavelela "utvořte řadu a dejte povel sedni". Bylo nás myslím tak asi 40, utvořili jsme řadu a poslušně zasedli. Všichni seděli u levé nohy a koukali na profesorku, jen já a Růža jsme seděli u levé nohy obráceně, koukali jsme na ředitelnu :-). Profesorku to trochu rozčílilo a pravila "jezevčíci sedí obráceně, srovnejte si je". Páníček na to pravil, že je rád, že vůbec sedím a otočil mě směrem k profesorce. No a zase začalo vyptávání jak to jde a každý páníček musel říct jaké my pejsci děláme pokroky. Panička od Růži povídala, že to jde špatně, můj páníček opět pravil, že se snažíme, ale zatím nic moc. No a pak zase ta děsná drezůra "k noze, sedni, pochodem vchod, vpravo v bok, jezevčík nebude nikde čuchat, cukněte, vlevo v bok, cukněte víc, čelem vzad, sedni, ti co umí, lehni, jezevčík vás nevnímá, zastavit stát, sedni" a tak jsme pochodovali a sedali až do přestávky. To víš, mám tu holku a budu si sedat a budu pořád u nohy, když mám takového čuchání a takových starostí s Růženkou. Trochu se mi to nevyplatilo, když profesorka každému říkala co a jak, mému páníčkovi opět pravila, Ben nevnímá povely, zajímá ho všechno kolem jen né povely a že to chce zvýšit tresty. To jsem zpozorněl, páníček se zeptal jak si představuje ty tresty a ona pravila, že to chce razantnější cukání a že by to chtělo ostnáče. Páníček mi pak říkal "Bendulíne, neboj, no to určitě ostnáče, .. my to spolu zvládnem i bez ostnáče". Tak to mě uklidnil, ještě na krku ostnáče, takhle mám toho stahováku plný zuby. ... O přestávce jsme napochodovali do "krabiček", aby si páníčci mohli dát v klidu cígo...Po přestávce se nás ujala jiná profesorka, ta naše měla nějaké povinnosti. A zase to začalo, pochody, slalom, valná hromada. V tlačenici to bylo trochu divoký, dva studenti většího vzrůstu, doga a toho druhého jsem neviděl, se rozhodli, že takhle tedy ne a pustili se do sebe. Týjo, ještě, že páníček má rozum a necpe se se mnou do středu té valné hromady. Pak už jsem jen viděl jak panička leží na jednom z výtržníků a snaží se ho uklidnit, což se jí nakonec podařilo. Pak přišlo na řadu přecházení prkna. Stáli jsme v řadě a čekali až přejde prkno doga, pro kterou byla tato disciplína evidentně nad její možnosti. To jsem vyrostl, protože já prkno miluju a už jsem se nemohl dočkat až na něj naběhnu. Ale s dogou to bylo něco. Profesorka si přivolala pomocníky, aby každý obsluhoval jednu nohu. A tak se studentka posouvala krůček po krůčku po prkně, asistenti jí hlídali a posouvali nohy pěkně jednu za druhou až se dostala na rovinu a pomalinku jí tak pomohli zvládnout celou disciplínu. Všichni to se zájmem sledovali, jen mě to moc nebavilo, tak jsem si lehl a odpočíval. Když už to trvalo dlouho, páníček si šel se mnou zaskákat překážku. No a to už jsme mohli naběhnout na prkno. Přede mnou šla Růža, tak to bylo ještě lepší, protože na prkně jsem se hnal za ní. Páníček konstatoval, že už toho mám dost, Růža už byla taky jak říkala její panička s vnímáním povelů mimo, tak jsme se odebrali k autům a vyrazili směrem k domovu.

No, řeknu vám, doma jsem se pořádně najedl, Velkou pardubickou jsem už neregistroval, protože jsem usnul a zdálo se mi o Růžence, s kterou jsem si tu čtvrtou náročnou lekci krásně užil. Páníček pardubickou sledoval, ale když jsem se za dvě hodiny probral přitisknutý k němu, usoudil jsem, že ne jen mě ta čtvrtá lekce v polepšovně tak utahala.

 

A aby to nebylo pořád jen o škole ...

Tady ještě vzpomínka na první narozky. Dostal jsem skvělého pašíka...jůů, ten chrochtá ..

.. a návštěva Davida s Lindou, to jsme blbli.. a taky jsem se choval, to mám rád ...

29.9.2013 Polepšovna - 3.lekce - Bad

Ahooooj, bráškové, ahoj sestřičko, ahoj všichni jezevčíci ... tak tu byla zase neděle, páníček trochu nastydlý, ale odhodlaně jsme vyrazili směr polepšovna. Docela se tam vždycky těším, je tam plno kamarádů a to já mám rád. Sborovna byla prázdná,

všchny profesorky prováděly odborný výcvik se staršími ročníky a my čekali na zvonění...

Páníček mě opět odložil do "krabičky", kde jsem si měl odpočnout a v duchu si opakovat cviky z minulých lekcí. No, připadal jsem si ne jako v odpočívárně, ale jako Kájínek někde na Mírově. Nějak mě tady v polepšovně ty odpočívárny nenadchly, mám rád volnost, ale asi to tak musí být, tak tu vždycky trochu trpím, ale dovedu se s tím vyrovnat, holt polepšovna není hotel, tak to v "krabičce" trpělivě snáším.

No a pak jsme vyrazili na odborný výcvik. Tentokrát nic nového pod sluncem, opakovali jsme všechno z lekce minulé. Profesorka, když se ptala páníčka jak to vypadá, sdělil jí, že se snažíme oba a že snad nějaký pokrok je. Pak jsme cvičili a zase jsme dostali vynadáno, že já si dělám co chci a povely od páníčka prý vnímám jen tak někdy. Tak jseme si připadali s páníčkem jako blbci. A zase to bylo všechno o cukání. Chodili jsme u nohy, sedali jsme si, pak jsme zase byli v tlačenici, dělali slalom a tak. Pořád jsem musel poslouchat jen "k noze", "sedni", "k noze", "sedni" a pořád se mnou páníček cukal a já už z toho byl celý vycukaný :-) Vedle mě cvičil kamarád student z Kladna. Vám řeknu, tak tomu se vůbec nechtělo všechny ty povely poslouchat a cenil zuby na páníčka. To profesorku nadzvedlo, přidala mu nějaký horší obojek a ukazovala tomu páníčkovi, jak má se Strakáčem, jak mu říká, pracovat. Strakáč je vpravo nahoře na fotce. Jmenuje se Bad. A tak koukám, Bad najednou visel ve vzduchu na vodítku, ječel, protože se mu to nelíbilo, profesorka na něj také ječela, pak ho položila na zem a děsně ho chválila jak je hodnej. No jo, nevím, ale asi profesorky vědí, co dělat s námi neposlušnými studenty. No a pak pokračoval odborný výcvik, jednu chvíli pronesla profesorka mému páníčkovi "Jezevčík by potřeboval také pověsit jako Strakáč, aby si uvědomil, že je ve škole". Tak to ve mně byla malá dušička, ale páníček mi pošeptal "to teda určitě, velký kulový, Bendulíne, neboj, věšet se nebude, kdyby chtěla, zakousnem se do ní oba" . A páníčkovi já věřím, proto už strach nemám. ... Závěrečná fáze, to byly překážky a skákání, prkno a chození po prkně, to mě baví... Takže celkový dojem za těch pár lekcí. Něco jsem pochopil, něco se mi daří, něco se mi nedaří tak jak by mělo, profesorka mě moc nechválí, tak si chvílema připadáme s páníčkem opravdu jako blbci. Nicméně ty kladné stránky jsou, že se krásně vyvětrám na čerstvém vzduchu, že si bezva počuchám, že tu mám plno kamarádů a pak když dorazím domů, mám toho až nad hlavu a spím jako mimino.

22.9.2013 Polepšovna - 2.lekce

Ahooooj, drsňáci ... absolvoval jsem druhou lekci v polepšovně, popíši vám, co jsme vyváděli. Nejdřív kdo chce, mrkněte tady na stránky toho zařízení. Na fotkách mě nehledejte, páníček měl plné ruce výcviku, tak mě ani nestačil vyfotit, snad se mu to podaří někdy příště...Tak dnes to byla zase divočina, páníček byl v práci a měli jsme být na místě v půl druhé. Přijel, rychle do auta a už jsme frčeli, abychom to stihli. Dorazili jsme ve čtvrt na dvě, v půl jsme byli připravený, ale nějak se začátek výuky zvrtnul a do výcvikového prostoru jsme se dostali skoro ve čtvrt na tři, no jo, školník asi zapomněl zazvonit. Tentokrát nás tam byla pořádná parta.

To jsem si užíval, .. takových kámošů všech velikostí a ras, že jsem nevěděl ke komu si dřív čuchnout. Pořád se ozývalo "k noze", tak i páníček se mi snažil vysvětlit, kde je moje místo. Dostavila se nová profesorka. Seřadila nás a všichni jsme si museli sednout. Vysvětlila nám, že opakování je matka moudrosti a začala velet. "Pochodem vchod", "vpravo v bok", "čelem vzad" a tak jsme všichni pochodovali, někomu se to dařilo více, někomu méně. Já měl pocit, že mi to docela jde, ale to byl jen můj pocit :-))

Profesorka mě oslovovala "jezevčík", to jsem nechápal, když se jmenuju Ben, asi si nemohla pamatovat jména všech studentů. Ještě, že jezevčík jsem tam byl jenom já. Takže se občas ozvalo, "jezevčík cuknout","jezevčík, prověsit vodítko" a tak. Pak zavelela zase do řady a sednout a každému vysvětlila, co dělal dobře a co špatně. Páníčkovi řekla, že ten pes, to jako já, hrubosrstý jezevčík z Říše divů, nevnímá jeho povely, že nejsou dost důrazné. To si dovolila dost ! Prý jako kdyby páníček luštil křížovku a někdo mu do toho něco vysvětloval, to by také nevnímal Tak to tedy nezná mého páníčka !! Povely jsem vnímal, ale holt se mi to vždycky nepovedlo, no ... Taky jsme dělali slalom. To jsme museli vytvořit řadu a pak vždycky ten poslední vyrazil a proplétal se mezi ostatníma v té řadě. To měl páníček strach, aby někomu nešlápl na ocásek nebo nožičku...  Pak byla přestávka na kterou se páníček moc těšil, protože si dál cígo a my studenti jsme museli do "krabiček".

Nejpoužívanější povel, který nám páníčci dávali byl "k noze" a "sedni" a v kurzu bylo také "cukání". Profesorka nás postavila do kruhu, do středu vybrala dva kámoše, kteří tam stáli, dala povel "pochodem v chod" a my jsme šli směrem ke středu. To byl masakr, všichni jsme se měli natlačit co nejblíž k těm dvěma kámošům. A co nejblíž. No tak jsem taky s páníčkem byl v té tlačenici. To nevím, co to mělo znamenat, asi abychom se vyznali v tlačenici. Mně tam nejvíc zajímal krásný ocas jednoho studenta, to jsem si počuchal :-)) Další cvik byla prochajda po zvednutém prkně. Nejdřív se mi nahoru nechtělo, tak mě profesorka vzala za vodítko a páníčkovi řekla, aby šel přede mnou. Ne po tom prkně, ale po zemi. Tak to bylo fajn, viděl jsem ho a statečně jsem prkno ve výšce přešel. No a to už jsme napochodovali k překážce na přeskok. Nejdřív byla nízká a pak ji vždycky po každém skoku profesorka zvýšila. Překážku jsem absolvoval asi třikrát a pak profesorka uznala, že mé jezevčičí nohy nepatří mezi nejdelší a tak na další zvýšení už jsem nemusel. Páníček mě vzal tedy znovu na tu vysutou hrazdu a to mě bavilo, chodil jsem po prkně sem a tam, než se ostatní vyskákali...No a pak zavelela profesorka, že začátečníci už mají padla a mohou jít. To jsem pochopil, že jsme necvičili jen my začátečníci, ale i studenti vyšších ročníku a tak mi přestalo být divné, jak je možné, že někteří si dovedou na povel i lehnout. ... Jůůů, jak jsem nadšeně běžel k autu, abych se mohl konečně v domácím prostředí natáhnout a trochu odpočnout .. a věřte mi nebo ne, ode dneška se v tlačenici vyznám !!! :-)) A páníček, ten volá ze spaní "k noze" a určitě i celou noc "cuká".

18.9.2013 Polepšovna - 1. lekce

Ahoooj, bráškové, sestřičko a všichni jezevčičí drsňáci ! ... Tak nám byl před dvěma dny rok !!! To to letí, ještě nedávno jsme se postupně loučili s Veronikou a její smečkou v Říši divů a najednou nám je rok. Jak ten čas letí ... No a já vám musím napsat, jak jsem oslavil narozeniny já.... Ano, páníček mi již delší dobu sliboval, že když budu pořád zlobit, půjdu do polepšovny učit se dobrým mravům. Moc jsem tomu nevěřil.., já hrubosrstý jezevčík z Říše divů a do polepšovny ? Je fakt, že jsem trochu hyperaktivní a když mě potkávají páníčkové kamarádů z domu, vždycky říkají .. "no ty jsi ale divočák, Beníku, tak hyperaktivního jezevčíka jsme ještě neviděli ".  Ale já za to nemohu, prostě jsem takový. No a tak nakonec došlo na páníčkova slova. V den mých prvních narozenin jsme nasedli do auta a vyrazili. Nejeli jsme dlouho, v autě jezdím docela rád, až jsme dorazili na místo. Poslouchal jsem štěkot pejsků a zajímalo mě, co bude dál. Velká oplocená zahrada, domeček a plno takových větších i menších klícek, kde v některých byli, v některých nebyli kamarádi. Vyšla nějaká slečna a volala na nás ať jdeme dál. Pak zavolala na páníčka, ať dá psa do "krabičky".

Koukali jsme s páníčkem jako z jara než jsme pochopili, že "krabička" je ta jedna klícka. Oddaně jsem šlapal k té mříži, kterou páníček otevřel a než jsem se stačil vzpamatovat strčil mě dovnitř. Moc se mi to nelíbilo, ale neprotestoval jsem, lehl jsem si na tu podlážku s očekáváním věcí příštích. Páníček, jak mi pak vyprávěl šel vyřídit nějaké placení a musel mi koupit nový obojek a nové vodítko. Pak prý vyrazil s tou slečnou na tu oplocenou louku. Slečna mu vysvětlila pár organizačních věcí a pak prý vzala jeden konec toho nového vodítka a páníček druhý a pravila ".. teď budu dělat psa". Páníček se lekl, aby ho nepokousala a začal ji vodit po té louce. Slečna pejsek mu vysvětlovala co je "k noze", jak se obracet vlevo, jak se obracet čelem vzad a jak vpravo a co je to cuknutí s vodítkem a musel si prý zapamatovat základní větu "Pes si určuje cuknutí vodítkem sám".Když mi to páníček všechno vyprávěl, tak jsem si tak pro sebe říkal, že by ta slečna mohla toho pejska dělat pořád, když jí to tak baví. No nic, pak přišel konečně páníček pro mne a osvobodil mě z té děsné "krabičky", protože slečna zavelela "..běžte si pro pejska.." Nasadil mi obojek, to vám tedy řeknu, hrůůza. Jak začnu řádit tak se stáhne a je to dobře nepříjemný. No a tak jsem najednou byl na vodítku místo slečny já a začala drezůra. A jdeme, ... a k noze... a zatočíme doprava... a otočíme se a zase jdeme, a slečna na páníčka "netahejte ho jako kačera, normálně cukněte" Tak cukal, mne to vždycky zabolelo, tak jsem přibrzdil a takhle to trvalo asi hodinu a půl. Páníček si pletl ty otočky kdy cuknout, kdy dát pokyn "k noze", jak se otáčet a tak. Bylo to děsný, hodinu a půl poslouchat příkazy, já osobnost, hrubosrstý jezevčík jsem si musel na požádání sedat, chodit jsem musel pomalu, no prostě byl jsem ponižován všelijakými nemožnými příkazy. Chtěl jsem nejdřív volat na tu dětskou linku, kam volají děti, když je rodiče nutí si čistit zuby, ale pak mi páníček vysvětlil, že to tak musí být, že od toho jsme tady, abych prý úplně nezvlčel. :-)) .... No řeknu vám, byla to dřina, ale světe div se, já se to opravdu naučil. Teď chodíme s páníčkem ven, ten si libuje, že za mnou na tom vodítku nevlaje, chodím mu u nohy, občas se zapomenu, tak to cuknutí zabolí, protože mám pořád ten děsný obojek, ale opravdu nám s páníčkem ty dvě hoďky stačily k tomu, abych pochopil, že ne já, ale páníček určuje, kam půjdeme, kudy půjdeme, jak rychle půjdeme a tak. Přišel jsem z té polepšovny docela znavený, doma jsem padl a okamžitě usnul...Teď jedeme v neděli na další lekci, páníček už dnes má strach, aby nakonec prý nemusel dělat pejska on a aby ho ta slečna nehonila na vodítku po té louce :-)). To by prý byla divočina !!! Takže takhle jsem já, hrubosrstý jezevčík Ben, oslavil své první narozky 16.9.2013.

12.8.2013

Tak jsme zase vyrazili s páníčkem na prochajdu, je to bezva, že už není takové vedro, ne že by mě to až tak vadilo, venku nemám čas přemýšlet jaké je zrovna počasí, miluju prochajdy a nevadí mi jestli prší nebo sněží, jestli je zima nebo teplo. Ale když vždycky přijdeme do baráku, jo, tam zjišťuju, že mi je fakt vedro, rozplácnu se celý na dlaždičky a tak si chladím bříško i ťapky. ... Dnes jsme se potkali s tak asi šestiletým lidským štěnětem, měl na vodítku psí slečnu no a to bylo něco pro mě, to víš, že jsem si jí potřeboval očuchat. Trochu se mě bála, jsem trochu hrrr, začala couvat a teď to šestileté lidské štěně prohlásilo .. "Emi, neboj se ho, to není žádný psychopat !" .. No ještě to tak, samozřejmě, že nejsem psychopat, jen prostě miluju holky a když je vidím, musím si je prostě očuchat. No jo, jenom očuchat, to víš, že nic víc mi páníček nedovolí :-))

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

19.7.2013

... jo dnes byla veliká legrace, to si poslechněchněte .. u nás doma se čístila okna. Super, už dlouho jsem si tak neužil odpoledne. Páníček vyndal cosi, před čím jsem zdrhal jako když do mě střelí, panička říkala, že to jsou přece štafle, že se toho nemusím bát, nicméně jsem se raději držel trochu v povzdálí..pak to bylo bezva, z terasy mě děsně zajímalo, co se to kolem těch oken děje ...

7.7.2013

... no a voda ta mě děsně baví, škoda že je Vltava po těch povodních trochu špinavá, ale i tak se v ní cachtám moc rád ..

... a obilí už je větší než já, tady mám cestičku do Prokopáku ...

16.6.2013

jo balónek, kdepááák, to je meruňka, ale lepší než balónek, když do té kouličky kousnu, jůů to z ní teče krásně sladká šťáva ..

15.5.2013.

... venku mě to děsně baví, páníček teď se mnou hraje tu hru, jak psala ségra, dvakrát zapíská, pak si podřepne a já vyrazím, někdy stačí, že si jenom podřepne, ani nemusí pískat, to já si ho hlídám a už letím,...,tak nám to docela jde. Ale to jen do té doby, než se někde objeví nějaký pejsek nebo nějaký jiný páníček, to si může můj páníček pískat a přidřepávat jak chce, to mám jiné starosti ..:-))

8.5.2013.

.. cože, jdeme ven ? Jasně páníčku a taky máme dnes autoškolu ?

... Jojo, vyrazili jsme dnes na prochajdu, bylo krásné počasí tak jsme šli do míst, kde nehrozí zase až tak velké nebezpečí, že se za někým pustím a tak mě páníček může klidně pustit bez vodítka. Ale puberta se mnou teda cloumá. Nechce se mi poslouchat, líbí se mi holky a tak zkouším co panička s páníčkem všechno vydrží :-) Pochodovali jsme kolem lesa a kolem takového velkého pole s obilím, které je teď asi tak vysoké jako já. To byly probíhačky, to jsem lítal v tom poli ! Nádhera, páníček se prý jen tiše modlil, abych ta kola, která jsem tím během vytvářel nedělal větší a větší, což se mi úspěšně dařilo. Ale když páníček zavolal, tak jsem vzorně poslechl a přiběhl. Pak jsme objevili takovou zahrádku s tulipány, ta se mi moc líbila. No a pak páníček, že si prý dnes dáme zase autoškolu. No jo, učí mě jezdit autem. Nasedli jsme, já to zase až tak nemusím, tak si vzadu trochu zakňourám, ale není to tak špatný. Trochu jsme se projeli, zastavili abych se trochu protáhl a vyčural a zase jeli domů. Jo a taky jsem začal zahrabávat, když se vyčůrám. Pěkně to po sobě uklidím :-)

26.4.2013.

... mrkejte, nene, dnes páníček fotku neupravoval, jsem opravdu bez vodítka, no to byla paráda, konečně, a byl jsem hodný, aspoň tak mi to páníček říkal, krásně jsem si užíval v Prokopáku volnosti a to byla prochajda ! Že bych už pomalinku moudřel ? ..No asi ano, ale hodně pomalinku .. :-)

13.4.2013

.. tak dnes jsem byl venku s Davidem, no to bylo lítání, jsem dal něco do Fotogalerie, nejhorší je, že jsem pořád na vodítku, páníček se bojí mě pustit a ani se mu nedivím :-) Tady zrovna na vodítku nejsem, protože ho páníček na fotce vymazal, aby prý viděl, jak vypadám venku bez vodítka :-) Taky jsem doplnil moji váhu a váhu Harýčka v 6. měsíci, no jo, je to tak !!!

23.3.2013.

Dnes jsme vyrazili na delší prochajdu do Prokopského údolí. Bylo krásně, ale vedro nebylo, to prý podle páníčka vypadá jinak. Jůů, to se mi líbilo, les, pole, to bylo čuchání.A těch nových zvuků, zašustělo suché listí a už jsem byl na poli, jsem nevěděl, co je to za zvuk, tak jsem se lekl. Občas bylo bláto, mně to tak moc nevadilo, ale páníček říkal, že je místama pěkná srágora. Došli jsme až do Holyně, to je taková bezva vesnička, páníček mi vyprávěl, že tam jezdí na kole.No a tam jsme se pomalu vraceli zase domů.Prochajda to byla fajn, jen když jsme dorazili domů, já musel pod sprchu a páníček do pračky :-)

18.3.2013 - 6. měsíců

jezevčík

kg

 
Ben 5,40  
Falco    
Harýk 5,30  
Tobík 4,50  
Heidy 4,20  

 

17.3.2013

... jůůů, tak nám včera bylo 6 měsíců, to je fofr, co ? Heidynka píše, že někde zjistila, že 6 měsícu u nás pejsků je prý 15 let u lidských mláďat, no nazdar, to se mi asi brzy začnou zapalovat lejtka, no jo, puberta je puberta. Konec puberty se prý pozná, když si přestane puberťák myslet, proč "tak chytrý dítě má tak blbý rodiče". Mně se zatím lejtka nezapalují, pořád si hraju a pořád mám děsnej hlad ! Heidy, to máme společný :-) Teď jsem si našel bezva hru, nejmilejší hračkou je pro mě můj pelech, no jo, lítám s ním po bytě, někdy ho otočím a jsem pod ním a to pak páníček s paničkou koukají a myslí si, že má pelech nožičky a pochoduje po bytě. ... Děsně se už těším na jaro a na psí holky tady u nás, to na mě asi to jaro poleze :-) ...A taky jsem měl dobrou příhodu. Páníček se mnou šel ven a když jsme byli ještě v chodbě baráku, vyklouzlo mu z ruky to vodítko, co se samo navíjí, spadlo na podlahu chodby a to jsem myslel, že je moje poslední, jak jsem se lekl. Lítal jsem po chodbě, ten konec vodítka za mnou, jsem myslel, že mě to honí :-), řval jsem jako tur, lítal sem tam a páníček to v tom fofru ani nemohl honem chytit, to byl šrumec. No jo, nakonec to chytil a já se uklidnil, pak mi dlouze vysvětloval, že mě nic nehonilo, ale stejně jsem mu nevěřil :-)

24.2.2013

To byla dneska prochajda ..Páníček pravil, že tolik sněhu co tu napadlo tady nepamatuje. Nejdřív jsem proběhl zasněžený balkón, to byla paráda a pak už jsem se nemohl dočkat až vyrazíme ... paráda, děsně mi chutná sníh tak mám nos pořád zabořený ve sněhu a ochutnávám tu studenou dobrotu. Bylo nádherně, sluníčko svítilo jak vzteklý ...

...hele, kámo, proč máš na těch packách ty kouličky ? Počkej, odstraním ti je, miluju totiž sněhové kouličky ...

10.2.2013

Jůůů, tady jsem konečně od holiče !! Páníček zapracoval, už to trochu chtělo, že jo ?

4.2.2013

Tak pojďte, podělím se s váma o zážitky z dnešního dne. Vyrazili jsme na prochajdu a už po chvíli mi bylo divné, že jdeme trochu jiným směrem než jindy. Ale běžel jsem rád, protože každou změnu vítám. Najednou mi docvaklo, že se blížíme k místu, kde jsem už několikrát byl a když jsme se přiblížili ke vchodu na veterinu, bylo mi všechno jasný. Je to tady, jasně, pigáro proti vzteklině. U dveří jsem přibrzdil a dovnitř jsem šel jen když mě páníček přemluvil, že i na veterině může být legrace. Nikdo tam nebyl, tak sestřička prý pojďte dál. Vlítl jsem na vodítku z čekárny do ordinace. Za stolem seděla paní doktorka a jak mě viděla, celá nadšená pronášela jak jsem krásný mimino a pojď podívám se na tebe. To jsem si už vyhlídl její zkřížené nohy pod stolkem a hlavou mi prolítlo, to budeš koukat na mimino ! Páníček mě chytil do náruče, oznámil proč jsme přišli, paní doktorka si našla moji kartu a pravila, tak tě nejdřív zvážíme ty drndo. Dejte ho na váhu, sestřička bude sledovat, kolik nám to ukáže. No to určitě, prolétlo mi hlavou, jak mě páníček postavil na váhu, hned jsem byl zase dole. Snažil se mě přidržovat, no kdepák, sestřička vykřikovala 4,30, 4,50, 4,40,4,50, 4,30, pak mi na celou váhu nasypala sestřička dobrůtky, ale na mě si nepřišla, jasně, že jsem se k nim dostával, ale skákal jsem vedle váhy, na mě si nepřijdou. A tak to šlo, než paní doktorka pravila, no jo, tak to necháme na 4,50 :-) Tak a teď dáme Beníka na stůl :-) No tam to myslím pro všechny bylo horší než na té váze. Zuby jsem ukázal jen na chvíli, pak si na mě páníček lehl zezadu přispěchala sestřička s injekcí a prosila mě, jestli bych jen na chviličku mohl zůstat v klidu. Nemohl. Ale nakonec se se to podařilo, já řádil tak, že ani nevím, jestli mi ještě ta jehla nekouká ze zadku. A na závěr chtěl páníček, jestli by se mi paní doktorka nepodívala na drápky. To je jasný Beníku, pojď, trochu je zkrátíme. No to bylo zase něco na mě. Už na mně neležel jen páníček, ale i sestřička a paní doktorka počítala, no jo Beníčku, počkej, ještě dva, táák a teď ještě přední nohy, opět byl celý stůl posypaný dobrůtkama..no nakonec jsme to všichni čtyři zvládli. Páníček prý byl spocený jak dveře od chlíva a paní doktorka pravila, .. už ho můžete dát na zem. To ale netušila, že mám v hlavě pořád ty její pod stolem zkřížené nohy a šup, už jsem tam byl. Beníčku, Beníčku, počkéééj, dostaneš dobrůtky a dárečky, aby se ti u nás příště líbilo !!! Lítal jsem po ordinaci a všechno se mi tam hodilo jako hračky, by jste koukali, kolik kabelů tam měli od počítače ! Nakonec paní doktorka řekla páníčkovi, že mám mít dnes klidový režim. Páníček se podíval na mě a pravil, tohle a klidový režim ? Paní doktorka se smála, sestřička taky a my jsme s páníčkem vysublimovali z ordinace, páníček orosený a já spokojený, že mám očkování za sebou a že to byla docela fajn zábava. Dostal jsem známku a až na veterinu zase půjdeme, chci jít zase tady k té paní doktorce, s tou je sranda. .. Tak to víte jak to všechno bylo, zapíšu do tabulky váhu těch 4,50 jak paní doktorka řekla. Všechny zdravím, váš Beník. Jo a víte co taky páníčkovi říkala ? Že nejsem vůbec tlustý a že má na mě dávat venku pozor, prý se jezevčíci jako jsem já kradou. No to by si mohl někdo zkusit !!!!!!!

28.1.2013

... no a máme po volbách, ... u nás jezevčíků je to fuk, protože, jak jsem se už zmiňoval, my k volbám nechodíme. Páníček prý volil knížete a v sobotu pravil, že zase bude na Hradě rudo a že proto teda těma klíčema necinkal. Tak to jsem nechápal, ale byl dost, jsem slušný jezevčík, tak řeknu naštvaný. Pak si ještě od srdce zanadával na komunisty a povídal pojď, raději půjdeme ven a vyvětráme si hlavu, ten na Hradě nášim prezidentem teda v žádném případě není ! Ale prý teď budu in v tý záchranářský bundě a mohl bych na Hradě dělat se Šloufem poradce. Tomu jsem taky nerozumněl, tu červenou bundu přece děsně rád nosím.

Už jsem se nemohl dočkat až budu zase lítat ve sněhu a očůrávat stromy. Jo a Fíku, už normálně zvedám nohu jako ty, no jo, a děsně miluju sníh ! Taky už konečně musím na to poslední očkování, doufám, ža tam se mnou páníček tento týden skočí. To zase bude ! A hlavně se musím zvážit, páničky zajímá jak prý jsem na tom.

------------------------------------------

15.1.2013 - 4. měsíce

Štěňátko

kg

obvod hrudníku
Ben 4,50  
Falco 4,50  
Harýk 4,10 34
Tobík 3,80 32
Heidy 3,26 30

 

15.1.2013

... tak ahoooj všichni, konečně jsem se zase dostal ke psaní, páníček měl trochu fofr a taky chytl nějakého bacila. Ale už je to všechno tak jak má být a já se zase můžu věnovat našemu deníčku. Dostal jsem novou záchranářskou bundu, je úplně stejná jako ta minulá, ale o dvě čísla větší, no jo jsem dlouhý jako týden říká panička. Zase po drobné úpravě mi je skvěle a teď se mi moc hodí. Jůůů, to je sněhu, co ? A jak mi ten sníh chutná ! Jinak u mne není až tak nic nového, chystám se na to poslední pigáro a žiju si fajn. Mám pořád hlad, panička mě musí v jídle krotit. Petardy na Silvouše mi nevadily, tak jsem se v klídku přehoupl do nového roku. Pořád slyším od páníčků, kdy prý se mi vymění zoubky, prý moje okusování trochu bolí. No jo, když já si nemůžu pomoct, při všech hrách zoubky používám a holt někdy stisknu trochu víc, ještě to tak nedovedu odhadnout. No a nedavno jsem taky u stromečku zvedl nohu, tak mě páníček pochválil jak jsem šikovný. Pořád chodím na šňůře, protože bych zdrhnul, tak to páníček říká. Umím si sednout na požádání, hlavně když mi panička dává najíst, to klidně udělám i stojku, jen abych už mohl do misky. Jo a děsně miluju návštěvy, každá noha co k nám přijde je moje, protože pak slyším au, au, au a to mě děsně baví. No a návštěva pak sedí, nohy má pod sebou a já jsem ve střehu, kdy je dá dolů :-) Taková pohyblivá hračka je nad všechny balónky ! Nesmím to dělat, ale znáte to, někdy je to fakt silnější.